„Vlády těchto zemí upravují daně a vízovou politiku, aby podpořily tuto novou migrační vlnu,“ píše Sarah Murray v deníku Financial Times. Lidé v důchodovém věku proto získávají nejrůznější zvýhodnění. Levněji cestují hromadnou dopravou, v lékárnách zaplatí méně než ostatní. Nově objevené země chtějí získat pověst ráje pro penzisty z bohatých zemí. Pro jejich ekonomiku to může být zlatý důl.
Donedávna Američané na stará kolena přesídlovali hlavně na jih Spojených států. Florida ale přestává být lákavá. Bydlení v dobře zařízených penzionech a seniorských komunitách je drahé, hurikánů v oblasti přibývá. To je velká příležitost pro developerské firmy.
Ty v nově objevených lokalitách budují luxusní rezidenční komplexy s tenisovými dvorci, bazény a golfovými hřišti. Penzisté chtějí vést aktivní život, užít si to, na co nebyl v produktivním věku čas. Chybět ovšem nesmí ani stálá lékařská služba.
Druhá, mnohem levnější cesta k pohodlnému životu v teplých a levných krajích vede přes realitní kanceláře. Ty už začaly úzce spolupracovat s cestovkami, jež nabízejí „investiční zájezdy“ do Panamy, Mexika, Dominikánské republiky, Karibiku a dalších zaslíbených destinací.
„Také jste vždycky toužili po vlastním místě na slunci? Hledáte to pravé místo, kde si užijete svoji penzi?“ láká reklamními slogany například cestovní kancelář Tropical Pathways. Jejími zákazníky jsou především lidé po padesátce. Během několikadenních zájezdů jim průvodci představují kulturu vybrané země, seznamují je s místními lidmi a ukazují jim aktuálně nabízené nemovitosti.
„Lidé hledají hlavně výhodné koupě, ale ne vždy je toto kritérium na prvním místě,“ říká Lyle Burke, šéf Tropical Pathways. Někdo si třeba vysní rezidenci v Tichomoří nebo v Evropě, ale nakonec si stejně uvědomí, že by byl moc daleko od dětí a vnoučat, vysvětluje Burke. Pro americké seniory proto zůstává nejlepším řešením Karibik a Střední Amerika. Rodina z Miami nebo Houstonu může být u babičky s dědou za dvě tři hodiny.
Samozřejmě nejsou to jen Američané, kdo chytře plánuje svůj čas odpočinku. Mnozí Britové na prahu penzijního věku prodávají své byty a domy, aby místo nich koupili podstatně levnější usedlosti na francouzském venkově.
Řadový domek s třemi pokoji a zahrádkou o velikosti 200 metrů čtverečních na anglickém venkově dnes prodáte za 270 000 eur. Ve Francii dostanete za stejné peníze venkovskou usedlost se šesti pokoji, stodolou a pozemkem desetkrát větším. A k tomu velkou přidanou hodnotu – přes známou řevnivost mezi oběma národy považují Britové francouzský venkov s typickými restauranty, vinicemi a vlídným podnebím za dokonalou idylu. Pokud se britský důchodce spokojí se skromnějším bydlením, zůstane mu po přesídlení do Francie slušná hotovost, aby si mohl všechna lákadla jaksepatří užít.
Na Šumavě a v Krušných horách se podobným způsobem zabydlují Nizozemci. Mají to daleko, ale kupodivu chalupu v zanedbané vsi nedaleko Klínovce považují za dobrou investici. Své domy rekonstruují, aby se do nich vraceli několikrát do roka. Místní si jejich invazi vysvětlují po svém: „Holandsko je placka. Když pak vidí barák na kopci, jsou u vytržení,“ smějí se. Ve většině případů je zakoupení nemovitosti v dosud levných lokalitách poblíž rozvíjejících se lyžařských center podobnou investicí, jakou realizují Američané třeba v Hondurasu.
Podobné plány může směle spřádat i průměrný český třicátník nebo čtyřicátník s mírně nadprůměrným příjmem. Zbývá mu dostatek času. Aby si na stará kolena mohl pořídit třeba chaloupku poblíž golfového hřiště, může dvacet let investovat do nemovitosti (splácet hypotéku) nebo peníze pravidelně odkládat do dobře vybraného portfolia finančních produktů. S mírnou nadsázkou golfistům doporučuji zvolit investiční strategie tak, aby předpokládané průměrné roční výnosy byly alespoň na úrovni jejich hracího hendikepu v době odchodu do důchodu.
Psáno pro týdeník Reflex