Máme mobilní telefony. Máme Internet, e-mail a on-line přístup k účtu v bance. Máme bankomaty, digitální fotoaparáty, domácí kina, dálkové ovládání, supermarkety a levné aerolinky. Kde je všechen ten ušetřený čas? Kvůli čemu se vlastně přizpůsobujeme hektickému tempu okolního světa?
Bojujeme dokonce o každou vteřinu. Ve výtahu zuřivě mačkáme tlačítko „zavřít dveře“. Víte, že právě tohle tlačítko je ve všech výtazích světa nejvíce opotřebované? Podle jisté studie jsou tři sekundy čekání na automatické zavření dveří k nepřečkání dlouhé – úplně stejně pro Američany, Evropany i Japonce.
V angličtině se už standardní reakcí na tradiční pozdrav „how are you?“ stává odpověď „stressed out“, tvrdí redaktor listu Financial Times Richard Tomkins. Díky notebooku, mobilu a nejnovějším bezdrátovým komunikačním zařízením jeho pracovní doba vlastně nikdy nekončí, stěžuje si Tomkins.
Podle ekonomické teorie je naše ochota dřít úměrná nabízené odměně. Je-li každá odpracovaná hodina dobře zaplacena, začínáme volný čas vnímat jinak – jako ztrátu, ušlý zisk. Přitom čím méně volného času máme, tím je cennější a tím intenzívněji ho chceme využít. A na to potřebujeme hodně peněz.
Většina obyvatel vyspělého světa trpí chorobnou uspěchaností, tvrdí v knize Faster (Rychleji) americký publicista James Gleick. Popisuje základní paradox moderní komunikace: Čím více informací dokážeme přijímat, tím více reakcí se od nás očekává.
Přijmeme-li jeden e-mail denně, napíšeme nejspíš jedinou odpověď. Když přijdou zpráv desítky, přestává pro nás být e-mail pomocníkem, který šetří náš čas. Naopak, stane se jeho požíračem. Brzy budeme potřebovat novou technologii, která nám pomůže zvládat korespondenci.
Na nové technologie si přitom zvykáme rychle a stejně rychle je zatracujeme. Vzpomínáte na první setkání s Internetem? To ohromení z převratných možností nového média! Dnes klejeme a nervózně kmitáme myší sem a tam, když stahování požadovaného dokumentu trvá o něco déle než obvyklé dvě sekundy.
Časový deficit pak často řešíme nevědomky tím, že vykonáváme několik činností najednou. Nechtějte vědět, co všechno zvládl autor během psaní tohoto článku.
Psáno pro týdeník Reflex