Když vstoupí běžný klient do banky, přistupuje k přepážce nebo usedá ke stolku osobního bankéře s důvěrou. Koho jiného by měl mít proti sobě než zkušeného odborníka?
Bohužel, často jde o zaměstnance bez zkušeností, tlumočícího klientům jen obecná doporučení z nudných seminářů. Podobně jsou na tom i začínající finanční poradci.
Sešlo se vám na účtě víc peněz a nechcete jít do rizika? Dostanete zajištěný fond. Ještě nemáte penzijní připojištění? Máte ho mít.
Zvládnout problematiku finančního plánování trvá roky. Řadu souvislostí člověk pochopí až ve chvíli, kdy si je vyzkouší na vlastní kůži.
S penězi vám ale obvykle radí mladí lidé, jejichž věk a mírně nadprůměrný plat vylučuje hlubší zkušenost s investováním.
Nápad firmy KFP vytvořit strategickou simulaci životního cyklu, během níž se hráči učí využívat různé finanční produkty a vyzkouší si, jak s jejich „životy" zacvičí vážná nemoc nebo výrazný propad akciových trhů, zaslouží potlesk.
Hra Finanční svoboda v mnohém připomíná monopoly nebo dostihy a sázky. Také se hází kostkou, také si vytahujete lístky s překvapením. Místo firem nebo stájí si kupujete finanční produkty.
Během hry zažijete období, kdy vám jedny vydělávají (podílové fondy, když se trhům daří), jiné vás jen stojí peníze (pojistky, když se vám vyhýbají problémy).
Stačí ale jeden nešťastný vrh kostkou, a všechno je jinak. Dobrý finanční rádce musí umět vybalancovat investice a zajištění rizik tak, aby na konci hry, představující třicet let života, dosáhl stanovených cílů.
Srovnání se známými stolními hrami trochu pokulhává, protože je to celé poněkud složitější. Hraje se dva dny – čtyři týmy po třech lidech za asistence dvou odborníků. První den si hráči prožijí nejeden pád na ústa.
Druhý den už s penězi virtuálních klientů pracují mnohem lépe. Je to užitečná zkušenost. V reálném životě jsou osobní bankéři a finanční poradci s výsledkem své práce konfrontováni jen výjimečně.
Článek vyšel v týdeníku Reflex č. 50/2006