Hlavním předpokladem této strategie je, aby takový článek čtenáře zaujal. Do médií se díky tomu dostávají atraktivní témata, na nichž se dají dobře ukázat základní principy rozumného nakládání s penězi.
V posledních dvou týdnech mne například zaujal článek o tom, co čeká a nemine bohaté české rodiny. Také jste si mysleli, že děti milionářů z vašeho města a okolí mají vystaráno? Pak vás možná bude zajímat, že šest z deseti bohatých rodin v USA, kde je finanční gramotnost na mnohem vyšší úrovni než u nás, zchudne už v druhé generaci. Víc než polovina rodičů zkrátka nedokáže nebo při svém vytížení nestihne naučit své zhýčkané děti nakládat s rodinným majetkem tak, aby jej celý postupně nespotřebovali.
Další zajímavost z pera ekonoma: Jaké jazyky by se měly učit naše děti? Odpověď na tuto otázku dávají prognózy vývoje světové ekonomiky. Někdo se jimi nechává ovlivnit natolik, že už dnes sází na čínštinu, jiní věří vzestup ruštiny nebo arabštiny.
Ve zmíněném článku došel autor k jednoznačnému závěru, že volbou číslo jedna je a dál bude angličtina. Z jeho argumentů čtenář vyčte i to, do kterých regionů se vyplatí směřovat dlouhodobé investice třeba prostřednictvím podílových fondů.
Podat čtivě pro laika nezáživná témata umí u nás jen pár odborníků. Jedničkou je v tomto ohledu bezesporu ekonom Pavel Kohout. Spojíte si jeho jméno s konkrétní společností? Pokud ano, znamená to, že výše popsaná mediální strategie dobře funguje. Jestliže čtenáři, posluchači a diváci vnímají známého odborníka jako autoritu v určité oblasti, zvyšuje jeho popularita také prestiž firmy, kterou zastupuje.
V článcích Pavla Kohouta přitom nenarazíte na žádnou formu reklamy na služby či produkty jeho zaměstnavatele. Cestou „netlačení na pilu" se vydávají i další ekonomové a další firmy. Nevím, jak to vidíte vy, ale na mě tahle chytrá reklama platí.
Článek vyšel v deníku Lidové noviny.